Valentýn, radovanec zabóchléch!

Valentýn, radovanec zabóchléch!

Vo nějakým radovancu zabóchléch sme za bolša jako jungšáli neměli vůbec žádné ánunk. Akorát se hrnul radovanec hajfáčů, kerýmu se hókalo MDŽ, radovanec háčka a radovanec kindošů. Ani vo mutrfestu tehdá nebyl žádné hantec.

To vokolo járu devatenáct kol a vosum pětek sem zaskakoval v kapele za jedneho borca, keré byl zrovna ve válce. No a s tymplem klávesáka sem po něm zdědil na dobu určitó k pronájmu i jeho havaj. A ta měla nargle právě na Valentýna. Její mutra vůbec negómala, že existuju, ale zrovna inkriminované víkend měla bét někde v gébišu. S kocórem sme vařili těžké radovanec, že budeme mít na kéru volnoběh. Tak sme kaufli nějakó chálku, rákosky a lampu červa.

Hned ze startu sem zajel do kópelky a napustil si vanu. Zrovna sem si drhnul dóznu, dyž sem matně zaslechl nějaké lomoz, a v tu ranu nade mnó stál nějaké cizí babáč. Házela na mě čučku jak morgoš na lopatu. Dohóklo mi, že je to tuty kocórova mutra, kerá jen vyslala do éteru šméčkové cunt, aby vysondovala, jestli bude její vodlitek na kéru na sólovku nebo si tam dolifruje nějakého borca.

Aby potenciální švígrmutra gómala, že su špica vychované kolík, máznul sem jí zdravicu a podal z vany plótvu, že su Žanek. Nahodila těžké lochec, a až sem se vosušil, hodili sme fšici sicnu v obýváku. Vytáhli z ajskysny lampu červa, nějaký válce a zdálo se, že je všecko v ókeju. Však jen do chvíle, gdy sem rozšafně srazil s ponku ten červené vajnoš přímo na bílé chlupaté tébich.

Tak sem radši zaplul do šneků a urychleně nahodil mávačku. Prostě, já vždy gómal origoš způsobem vtruknót do nějaký familky…