Velké radovanec za hrbem

Velké radovanec za hrbem

Zase se blíží konec járu, venku klendra jak sviňa, z nebálu se každó chvílu pohrne bílé sajrajt a k temu všemu se potměšile blíží Velké radovanec.

Před tédnem sem už dovláčel na kér keřa, čeká mě ovšem zófalá gómka na tem, co pod ňé výhledově všem členům familky mrsknót. Já, jako tvor bez fantazie, sem z teho totálně v gébišu. A ještě výhledově lapnót kaprála a cvičně ho máznót aspoň na noc v kópelce do vasru, aby šropáli aspoń někdy v lajfu zgómly živó fišlu. Pasovka pak bude, že ju budu muset ve finálce řachnót mezi baterky, naporcovat a zlikvidovat ten sajrat, kerej z tý nerovný mlaty vznikne.

Pamatuju, jak před pár jařinama se morgen na Velké radovanec ozvala z kópelky řacha jak sviňa. Šropáli tam hned vtrukli a zgómli kaprála, jak háže záda v rohu na dlážce u retychu.

Tak hned dosmykovali ke mně s hláškó, že ta fišla v předtuše svý pasový šlusový traťůvky na šporhelt, radši sama chcela hodit lajvce mávačku a vyhopla z vasru aus.

Tož sajtno - betelné Velké radovanec, hafo šochtlí pod haluzó keřa a chuťovó fišlu!